 BGM-71 TOWBGM-71 TOW (Tube-launched, Optically-tracked, and Wire-guided missile - řízená střela odpalovaná z trubkového vedení, opticky naváděná a řízená po drátě) je standartní PTŘS používanou U.S.
ARMY a USMC. Je to těžký protitankový komplet s dosahem až 3750 m, který je možno odpalovat z vrtulníků, vozidel, nebo z přenosného stanoviště.
Komplet TOW sestává z těchto částí: Trojnožka, lafeta, hlaveň, optický zaměřovač, řídící soustava a zdroje. Jelikož žádná z částí kompletu není těžší než 24 kg je celý komplet přenosný.
Střela TOW se skládá ze startovacího a levového motoru na TPH (tuhé pohonné hmoty),čtyř ovládacích ovládacích kormidel, zdroje infračerveného zářění, dvou cívek s vodiči, čtyř stabilizátorů, palubního řídícího systému se zdrojem a bojové hlavice se zapalovačem.
Startovací motor obsahuje 0,54 kg bezdýmého prachu, který vyhoří v hlavni (během přibližně 0,05 s). Letový motor je umístěn v těžišti trupu střely a jeho dvě trysky ústí na úrovni předních sklopných stabilizátorů pod úhlem 30° k podélné ose. Na zádi jsou umístěny dvě cívky s drátem pro přenos řídících impulsů a zdroj infračerveného záření.
Vývoj střely TOW byl zahájen koncem roku 1961 na základě tehdejší studie požadující nahrazení zastarávajících PTŘS SS.10 (MGM-21) a SS.11 (AGM-22) francouzského původu. V letech 1963-68 pak probíhal vývoj střely TOW tak aby byla použitelná jak na pozemní tak na letecké technice. V červnu 1968 byl podepsán kontrakt na sériovou výrobu BGM-71 A TOW, a v roce 1970 byla střela uznána operačně způsobilou.
Jak pobíhá odpal?
Střelec zachytí cíl v zaměřovači. Pokud je cíl v účinném dosahu střelec stiskne spoušť. Po stisknutí spouště se aktivují palubní zdroje střely a roztočí se gyroskop. 1,5 s od stisknutí spouště se zažehne startovací motor. Po opuštění hlavně se rozevírají stabilizátory a kormidla. Rozsvěcí se infračervený zdroj. Asi ve vzdálenosti 12 m od střelce začíná pracovat letový motor, který urychluje střelu až na rychlost 0,9 M. Po dalších asi 60 m letu se odjišťuje zapalovač. Střelec navadí střelu tak že udržuje cíl v zaměřovači. Záření z palubního infračerveného zdroje střely (namoduloveného tak aby se nedalo splést s jiným zdrojem) je snímáno infragoniometrem. Na základě údajů ze zaměřovače a údajů z infragoniometru systém vyhodnocuje opravu dráhy letu střely.
Verze:
BGM-71A TOW - byla první sériově vyráběnou verzí. Její dosah byl omezen délkou vodícího drátu na 3000m. Bojová hlavice měla nárazový zapalovač a průraznost 600 mm pancíře. Při zkušebních střelbách bylo dosaženo 95% pravděpodobnosti zásahu při střelbě z pozemního umístění a 92% při střelbě z vrtulníku. V roce 1972 byly střely TOW dodány k americkým jednotkám ve Vietnamu. V bojových podmínkách klesla pravděpodobnost zásahu na 80%. Cvičná verze má označení BTM-71A.
BGM-71B TOW - tato verze nahradila verzi A ve výrobě roku 1976. Od verze A se lišila jen prodlouženým vodícím drátem na 3750 m. Cvičná verze má označení BTM-71B.
BGM-71C ITOW - v roce 1978 byl zahájen vývoj verze střely TOW, která by byla ůčinější proti novým typům pancířů. Byla označená BGM-71C ITOW (Improved TOW - vylepšená TOW) a dosáhla operační způsobilosti v dubnu 1981. Bojová hlavice má větší průměr, protáhlou špici se zapalovačem, aby hlavice explodovala v optimální vzdálenosti od pancíře. Její průraznost vzrostla na 700 mm. Cvičná verze má označení BTM-71C.
BGM-71D TOW 2 - v roce 1983 přešla výroba na novou verzi označenou TOW 2. Tato verze dostala vylepšený motor a na váze a velikosti získala bojová hlavice, která měla nyní průraznost 800 mm. Střela dostala také nový systém proti rušení. Cvičná verze má označení BTM-71D.
BGM-71E TOW 2A - vývoj nové verze byl zahájen v roce 1984 a do seriové výroby se dostala v roce 1987. TOW 2A byla vyvynuta speciálně proti tankům s ERA (Explosive Reactive Armour - reaktivní pancéřování). V prodlouženém nose střely je umístěna malá nálož , která donutí reaktivní pancéřování k výbuchu. Hlavní náloý pak může probít až 1000 mm homogeního pancíře. Cvičná verze má označení BTM-71E. Střely TOW byly použity při operaci Pouštní bouře v roce 1991. Bylo jich odpáleno přes 3000, většinou verzí BGM-71 D a E.
BGM-71F TOW 2B - její vývoj byl zahájen v září 1987. Dodávky začaly v roce 1992. střela dostala zcela novou hlavici a zapalovač. Zapalovač je magnetický a hlavice je směrovaná. Zapalovač odpálí hlavici jakmile střela přelétá nad magnetickou anomálií (tankem). Z tohoto důvodu je také změněn navigační systém, který nyní raketu navádí ne na cíl ale nad něj.
BGM-71G - nevyráběná verze s novou protipancéřovou hlavicí.
TOW 2N - nevyráběná verze z roku 1989 s bezdrátovým naváděním.
BGM-71H - upravená verze BGM-71E TOW 2A s novou protibetonovou hlavicí. Je známá také jako Bunkr Buster. Její vývoj začal v roce 2001.
TOW 2B Aero - původně zvaná TOW 2B (ER) (Extended Range - prodloužený dosah). Má zlepšený aerodynamický tvar a delší vodící drát. To jí přináší dosah až 4500 m. Ve výrobě má být od roku 2004.
Střely TOW se krom USA dostaly do výzbroje armád 25 států a zatím bylo vyrobeno na 620000 střel TOW všech verzí. Jenom pro americké ozbrojené síly bylo vyrobeno kolem 190000 BGM-71A/B/C, 78000 BGM-71D, 51000 BGM-71E a 40000 BGM-71F. Produkce verzí BGM-71E a F stále pokračuje.
TTD BGM-71 TOW
 14.01.2005
Použité prameny a literatura:
Jiří Kroulík, Bedřich Růžička - VOJENSKÉ RAKETY (NAŠE VOJSKO, 1985)
Internet
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||