AH-64 Apache - VÝZBROJ
M230 Chain Gun
Kanón M230 Chain Gun je poměrně unikátní jednohlavňový pásový kanón s řetězovým pohonem závěrového mechanismu. Vývoj kanónu M230A1 Chain Gun ráže 30 mm byl zadán firmě Hughes (dnes McDonnell Douglas) jako součást programu vývoje vrtulníku AH-64 Apache, u nějž je také jeho použití typický příkladem a kde je umístěn na otočné lafetě pod přídí. Cíle je přitom možné vyhledávat i pomocí přilbového zaměřovače střelce. Pro dané určení a efektivní využití munice byly zvoleny jako optimální i poměrně nízké hodnoty úsťové rychlosti a rychlosti
palby.
palby.Stručná charakteristika
Výrobce: McDonnell Douglas
Ráže: 30 mm
Úsťová rychlost: 792 m/s (2600 ft/s)
Kadence: 625 ran/min
Zásobník u AH-64: 1200 ks munice
Podávací systém: pásový
Efektivní dostřel: cca 6000 m (19 700 stop)
AGM-114 HellfireHellfire patří k nejdůležitějším raketám používaným současnými vrtulníky U.S.Army včetně útočné helikoptéry AH-64 Apache. Jméno Hellfire pochází z anglického HELicopter-Launched FIRE-and-forget missile (střela typu odpal-a-zapomeň vypouštěná z vrtulníku). Standardní výzbroj vrtulníku Apache tvoří palebná síla 16 těchto raket, primárně používaných proti tankům. Střela AGM-114 byla postavena na bázi zkušební technologie AGM-64 Hornet, vyvinuté v létech 1963-66 firmou North American Rockwell. 
Úkolem této střely bylo ověřit schopnost elektro-opticky naváděné střely typu “fire-and- forget” ničit těžce obrněné cíle. Po úspěšném potvrzení této koncepce byly první testy střely Hellfire provedeny v roce 1971. Po vypuštění rakety musí být cíl označen laserovým paprskem (označení provádí buď pilot, nebo pozemní jednotka) – hledáček v nose střely najde odraz laserového světla a jednoduše střelu navede přímo na cíl. Předtím, než je cíl zasažen, se střela zdvihne a pak se skloní dolů, aby zasáhla místo s nejtenčím pancéřováním – vrchní část kopule tanku. Hellfiry zahájily útočnou akci operace Pouštní bouře, když jimi vrtulníky Apache vyřadily z provozu radarové 
systémy včasné výstrahy a vyčistily tak cestu následnému leteckému úderu. V dalším průběhu bitvy pak zpečetily osud více než 500 iráckých tanků. AGM-64 Hellfire byly operačně nasazeny v roce 1985. Plány budoucích střel Hellfire počítají s tandemovou bojovou hlavicí, kombinací obrazového infračerveného hledáčku a milimetrového radaru a se zvětšením doletu na 10 km.
Úkolem této střely bylo ověřit schopnost elektro-opticky naváděné střely typu “fire-and- forget” ničit těžce obrněné cíle. Po úspěšném potvrzení této koncepce byly první testy střely Hellfire provedeny v roce 1971. Po vypuštění rakety musí být cíl označen laserovým paprskem (označení provádí buď pilot, nebo pozemní jednotka) – hledáček v nose střely najde odraz laserového světla a jednoduše střelu navede přímo na cíl. Předtím, než je cíl zasažen, se střela zdvihne a pak se skloní dolů, aby zasáhla místo s nejtenčím pancéřováním – vrchní část kopule tanku. Hellfiry zahájily útočnou akci operace Pouštní bouře, když jimi vrtulníky Apache vyřadily z provozu radarové systémy včasné výstrahy a vyčistily tak cestu následnému leteckému úderu. V dalším průběhu bitvy pak zpečetily osud více než 500 iráckých tanků. AGM-64 Hellfire byly operačně nasazeny v roce 1985. Plány budoucích střel Hellfire počítají s tandemovou bojovou hlavicí, kombinací obrazového infračerveného hledáčku a milimetrového radaru a se zvětšením doletu na 10 km. Stručná charakteristika
Výrobce: Rockwell, Martin Marietta
Hmotnost: Střela 45 kg (99 lb) Hlavice 9 kg (20 lb)
Délka: 1,61 m (5,3 ft)
Průměr: 17,8 cm (7 in)
Rozpětí: 33,5 cm (11,1 ft)
Navádění: poloaktivní laserové
Pohon: raketový motor na pevné palivo Thiokol TX-657 s redukovanou kouřivostí
Rychlost: Mach 1,1 (1313 km/h)
Dolet: přibližně 8 km (5 mil)