Pro použití v italských državách té doby (Libye, Eritrea, Somálsko) se osvědčily koloniální letadla verze Ca.101. Byla jen lehce ozbrojená nebo vůbec neozbrojená. Hlavním úkolem byl transport vojenských jednotek do odlehlých posádek, jejich plynulé zásobování trvalý preventivní průzkum nad domorodými osadami atp. V případě nutnosti bylo možno je vyzbrojit a použít pro policejní zásahy proti nespokojeným domorodcům. Vojenská hodnota Ca.101 poměrně rychle klesala, ale robustní a nenáročné letouny zůstaly stále ve stavu Regia Aeronautica jako vojenské dopravní až do úplného vyčerpání za války.Hrabě Gianni Caproni byl ve své době velice výraznou postavou italského letectví. Zahájil konstrukci letadel již v roce 1908 a z jeho závodu v Taliedu u Milána vznikla letecká továrna Societa per lo Sviluppo dell Aviazione in Italia (Společnost pro rozvoj Ietectví v ltáIii). Caproni v ní působil jako šéfkonstruktér a v první světové válce udivoval zejména svými třímotorovými dvouplošníky řady Ca.3, 4 a 6 schopnými i náletů nad Rakousko. Vrcholem byl obří trojplošník Ca.42 s rozpětím 30 m.

Záliba v "mnohaplošnosti" vyvrcholila roku 1920 stavbou létacího člunu pro 100 cestujících. Měl tři trojplošné plochy za sebou a osm motorů. Nazýval se Ca 60 Transaero, ale všichni jej přezdívali "Capronissimo". Jen se nadzvedl a hned havaroval. Pak následovala koncepce dvou a vícemotorových dvouplošníků s trupem nízko nad zemí, spodním křídlem na hřbetě trupu a horním o výrazně kratším rozpětí. Motory byly tandemové mezi křídly. Vše to vyvrcholilo typem Ca.90 se šesti motory a rozpětím 47 m: v roce 1929 to byl největší letoun světa.