Mil Mi-24
Mil Mi-24

Mi-24D „Hind D“ (Izdělije244)
Mi-24, s kódovým označením NATO „Hind“ (laň), byl vyvinut v polovině 60. let, pod patronací hlavního konstruktéra Michaila Mila, konstruktéry V. Kuzniecovem a A. Ivanovem jako víceúčelový vojenský vrtulník s mimořádně dobrými výkony. Byl odvozen z vývojové řady Mi-8/Mi-14, ale díky zmenšení rozměrů a zvýšení výkonu motorů dosahuje Mi-24 vyšší manévrovatelnosti a výkonů. Jeho základní konfigurace je shodná s předcházejícími typy, také dynamický systém je převzat z Mi-8. Na druhé straně se Mi-24 vyznačuje štíhlejším trupem vhodnějším pro bitevní vrtulník, v němž je však dostatek místa pro posádku i osm plně vyzbrojených vojáků. Charakteristickým prvkem je krátké samonosné křídlo s výrazným záporným vzepětím, na něž lze podvěsit celou řadu vnějších zbraňových systémů. S postupem času vzniklo několik variant jako bitevní, protitanková a doprovodná, která je schopna čelit nepřátelským vrtulníkům ve vzdušném boji. Asi 1500 strojů typu Mi-24, jehož výroba byla zahájena na začátku 70. let, je v současné době ve výzbroji armád států SNS. Mi-24 se ve značné míře účastnil bojových operací v Afghánistánu, které posloužily jako zkušební polygon, a tyto zkušenosti vyústily do řady provozních úprav.
U nás jsme mohli Mi-24 zahlednout od roku 1978, tedy přesněji od 24. srpna. Tento den přistály na letišti Prostějov k 51.vrlp první čtyři vrtulníky Mi-24D. Stroje byly pilotovány sovětskými letci a kromě rudých hvězd nenesly žádné jiné výsostné označení. Později byly v technickém oddělení na jejich trupy nastříkány československé výsostné znaky a trupová čísla 4009, 4010, 4011 a 4012. Téměř po sedmi letech jejich služby v našem letectvu umožnil Sovětský svaz nákup modernější verze tohoto vrtulníku, Mi-24V. První z nich přistály na našem území koncem roku 1985, poslední pak v roce1989. Všechna „véčka“ původně sloužila u 11. vrtulníkového pluku, který byl zpočátku dislokován na letišti v Plzni–Borech,později až do rozpuštění 11.vrlp na letišti v Plzni-Líních. Jak známo, celkem bylo do Československa dodáno 61 vrtulníků Mi-24, z toho 28 Mi-24D, 2 Mi-24DU a 31 Mi-24V. Následně bylo ztraceno šest Hindů, z toho 4 “Déčka” a 2 “Véčka” Po rozdělení republiky zůstalo v Čechách 16 Mi-24D, 1 Mi-24DU a 19 Mi-24V, z toho jedno “Véčko” bylo ztraceno při katastrofě. Na Slovensko putovalo 8 Mi-24D, 1 Mi-24DU a 10 Mi-24V. Tak jak se zastarávající "Déčka" postupně vyřazují, létají dnes více méně pouze "Véčka". V rámci vyrovnání dluhů s Ruskou federací bychom měli získat 7 nových Mi-24V (exportní označení Mi-35). Koncem roku 1994 byly všechny vrtulníky Mi-24 od rušených 11.vrlp a 51.vrlp přesunuty na letiště v Přerově a k 1. lednu 1995 se z nich zde vytváří 33. základna vrtulníkového letectva.

Golikov
12.1.2004
Použité prameny a literatura:
J. Špaček – „Jedenapadesátý“ aneb Historie 51. vrtulníkového pluku vesele i vážně (Votobia, 1998)
M. Lorenc, S. Rogl – Zrušená křídla (Votobia, 2000)
F. Kořán, J. Špaček, J. Martinec – Hind in detail
D. Donald – The Complete Encyklopedia of World Aircraft (Orbis Publishing Ltd., 1998)
ROSTVERTOL, Rostov na Donu
Časopisy ABC, AERO REVUE a L+K