Do října 1941, než dostal zákaz startů, patřil mezi absolutní špičku stíhacích ex Luftwaffe. Narodil se 28. června 1913 ve Farnewinkelu.

V roce 1934 se přihlásil do školy dopravních letců Lufthansy. Po absolvování další, válečné školy byl v říjnu 1936 přijat do JG 132 "Richthofen".

V dubnu 1938 byl v hodnosti Leutnanta poslán do Španělska, kde působil nejdříve pod Möldersem v 3./J 88 a od listopadu přímo ve štábu Legion Condor. Už zde na sebe upozornil deseti sestřely jako vynikající stíhač. Byl vyznamenán Španělským křížem ve zlatě s brilianty.

Na začátku druhé světové války létal v JG 51 a 13. května 1940 sestřelil první letoun. Na konci tažení na Západ měl pět vítězství. Výrazných úspěchů dosáhl v bitvě o Británii, kde do 18. srpna získal 20. vítězství jako pátý v pořadí. Byl vyznamenán Rytířským křížem a 25. srpna jmenován velitelem III./JG 51. 5. února 1941 dovršil 40. sestřel už jako velitel III./JG 3. Postoupil na čtvrté místo mezi esy Luftwaffe a získal jako devátý voják Wehrmachtu Dubové ratolesti.

Od června létal na východní frontě, kde 30. června sestřelil padesátého protivníka a 15. července, tedy v neuvěřitelně krátké době, dosáhl 80. vítězství. Jako třetí stíhací pilot Luftwaffe dostal Meče a koncem července se vrátil znovu na Západ, kde převzal velení JG 2 "Richthofen".

26. října 1941 sestřelil stý letoun a dostal zákaz startů, který trval až do podzimu 1942. To jej možná připravilo o další úspěchy a udělení Briliantů. Od října 1943 byl velitelem JG 1. 11. května 1944 zahynul v leteckém boji u St. Vith. Podle svědectví adjutanta Hartmanna Grassera zaútočil Oesau na stíhačky doprovázející svaz B-17, musel unikat dvěma mustangům a lightningům, proti této převaze však neměl šanci. Grasser také uvedl, že Oesau byl tehdy již na pokraji fyzických a psychických sil.

Ráno po jeho smrti převzal Grasser od A. Gallanda rozkaz, že je Oesau přeložen do jeho štábu...

Oesau provedl celkem 130 bojových letů ve Španělsku a 300 za druhé světové války. Získal 117 vítězství + 10 ve Španělsku, z toho sestřelil 14 čtyřmotorových bombardérů a 44 letounů na východní frontě. Po jeho smrti byla JG 1 nazvána "Oesau". Této cti se kromě něj dostalo jen Möldersovi.

Walter Oesau patřil mezi vysoce uznávané stíhače. Steinhoff ho nazval nejtvrdším stíhacím pilotem Luftwaffe, Adolf Galland zase jedním z největších. Byl vysoce hodnocen také jako učitel svých mladších kolegů.

Létal na Bf109E-4, F, G-6, Fw 190 A-3 a A-4.

23.2.2004