AIM-7 Sparrow byla hlavní radarem naváděná PLŘS středního dosahu USAF a US NAVY do příchodu AIM-120 AMRAAM. Sparrow je možno použít za jakéhokoli počasí proti většině leteckých cílů z jakéhokoli směru. Sestává se z těchto hlavních částí: radom,bojová hlavice , blok navádění a řízení a raketový motor na pevné palivo. Má válcové tělo se čtyřmi pohyblivými trojúhelníkovými křídly uprostřed trupu a čtyřmi pevnými stabilizátory na ocase. Vnější tvar a uspořádání Sparrowů sice nepoznalo příliš změn , vnitřní vybavení střely se zdokonalovalo až dosáhla proti prvním typům velkého zvýšení výkonů.

AIM-7A Sparrow I (AAM-N-2) práce na prvním typu PLŘS začaly již v roce 1947 na základě požadavku US NAVY. Vývoj pokračoval obtížně takže první ůspěšné letecké střelby proběhly až v roce 1952. Sparrow I byl zařazen do výzbroje roku 1956 byl používán na letounech F3H-2M Demon a F7U-3M Cutlass. Systém navádění střely byl po paprsku radiolokátoru což jí činilo použitelnou pouze za dobrého počasí při viditelnosti cíle a jen na krátký dosah.Bylo postaveno kolem 2000 kusů.

AIM-7B Sparrow II (AAM-N-3) práce na této střele byly zahájeny v roce 1955 ve snaze odstranit nedostatky předchozího typu byl použit aktivní radiolokační naváděcí systém(střela má svůj palubní radiolokátor a navádí se tak sama zcela nezávisle na mateřském letounu). O střelu ztratilo v roce 1956 zájem US NAVY.Počítalo se s ní sice nadále pro kanadský letoun CF-105 Arrow ale v roce 1958 byl vývoj definitivně zastaven.

AIM-7C Sparrow III (AAM-N-6) tato střela byla prvním moderním Sparrowem. Vývoj začala v 1955 firma Raytheon. Hlavní změna spočívala v použití poloaktivního radiolokačního naváděcího systému. Další změnou byla zástavba přeplňovaného raketového motoru na dlouhouskladovatelné kapalné pohonné hmoty (KPH), který střele dodával výrazně vyšší výkon.Postaveno okolo 2000 kusů.

AIM-7D Sparrow III (AAM-N-6a) vznikla úpravou předchozího typu v roce 1959. Změny se týkaly vylepšení naváděcího systému se zvýšením dosahu a odolnosti proti rušení.Dále byl použit nový motor s prodlouženým doletem.Vyrobeno okolo 7500 exemplářů.

AIM-7E Sparrow III (AAM-N-6b) byla zařazena do služby s novým motorem na TPH (tuhé pohonné hmoty) v roce 1963 a byla verzí používanou za Vietnamské války. Její uspěšnost ovšem byla pochybná. Pravděpodobnost zásahu byla extrémě nízká (10%!!) vzhledem k nedokonalému IFF(Identification Friend or Foe-rozpoznávání přítel-nepřítel, vlastní-cizí) byla vyžadována vizuální identifikace cíle a nemohla být proto využita schopnost střely "zásahu cíle za horizontem". Dále byl na vině vysoký minimální dosah střely (1500m) a její nízká manévrovatelnost a schopnost nasazení proti cílům letícím na pozadí země. Z části tyto nedostatky odstranila verze E-2 z roku 1969, která měla vyšší manévrovatelnost a kratší minimální dostřel.Verze E bylo postaveno asi 25000 kusů.

AIM-7F Sparrow vývoj této velice vylepšené střely začal v roce 1972. Naváděcí systém umožňoval spolupráci s novými Dopplerovskými radary. Střela byla osazena polovodiči a dostala nový motor který jí propůjčoval radikálně zvýšený dolet.V letech 1975-81 bylo vyrobeno okolo 20000 kusů.

AIM-7M Sparrow v roce 1981 se výroba verze E přeorientovala na novou verzi M vyvýjenou od roku 1980. je vybavena novějším a levnějším monopulsním radiolokačním naváděcím systémem který se vyznačuje vyšší odolností vůči rušení.

AIM-7P Sparrow je modernizace verze M vyráběná od roku 1987. Má opět vylepšenou avioniku zvyšující její pravděpodobnost zásahu, která od Vietnamské války značne vzdostla. V roce 1991 běhěm operace Pouštní bouře bylo střelami AIM-7M/P sestřeleno 26 Iráckých letounů při odpálení 71 střel. Pravděpodobnost zásahu cíle tedy vzrostla na téměř 37%.

AIM-7R Sparrow měl být nástupcem předchozí verze. Vzhledem k vysokým vývojovým nákladům a úspěchům AIM-120 AMRAAM byl vývoj v roce 1996 zrušen.

RIM-7F/H/M/P/R Sea Sparrow je námořní protiletadlovou verzí PLŘS Sparrow.