Verze Su-27 vybavená kachními plochami vzlétla poprvé v květnu 1985 - z ní se vyvinul letoun Su-35. Zkušební let prototypu Su-35, původně označeného Su-27M, se uskutečnil v červnu 1988. Jednomístný Su-35 se od Su-27 lišil v mnoha ohledech, nikoli pouze plovoucími kachními plochami. Dokonalejší motory poskytovaly vyšší tah, let byl řízen digitálním systémem aktivního řízení se čtyřnásobnou zálohou, tzn., že systém je schopen nalézt čtyři různé cesty, kterými může celý letoun řídit. Kromě toho je zajištěn proti poškození v boji - palubní systémy prostě najdou jinou cestu pro předání inofrmace.

Vyjímečně účinný radar Fazotron může prohledávat okruh větší 100 km, sledovat současně 24 cílů a může též pracovat v režimu sledování terénu, kterým letou auromaticky provede zvlněnou krajinou. Vývoj tohoto radaru a systému aktivního řízení značně zpozdil celý program. V ocasu Su-35 je též umístěn radar, který sleduje a chrání letadlo zezadu. Letoun je vybaven i pro tankování paliva za letu a v kýlových plochách má pomocné palivové nádrže. Elektronický letový informační systém v kabině se skládá ze tří obrazovek a průhledového displeje.

Su-37 je dalším vylepšením letounu Su-35 - má dvojrozměrné trysky vektorování tahu motoru řízené systémem fly-by-wire. V kabině je postranní řídící "stick" a čtyři multifunkční LCD displeje. Když se Su-37 poprvé objevil na letecké přehlídce ve Farnborough, pilotovaný zkušební pilotem společnosti Suchoj Eugenijen Frolovem, uchvátil diváky neuvěřitelnými obraty, které umožňuje vektorování tahu motorů. Su-37 se v rychlosti 350 km/h převrítil na záda, takže mířil opačným směrem a přitom stál téměř na místě. Po dvou vteřinách (dostatečně dlouhé době na vypuštění střely) dokončil pomocí vektorování tahu otočku na 360 stupňů a pokračoval v letu původním směrem rychlostí pouze 60 km/h.

Hlavní konstruktér spolešnosti Suchoj Michail Simonoc věří výhodám vektorování tahu natolik, že vyzval všechny americké letouny k manévrovanému boji "...kdykoli, kdekoli!"

---