Okouzlující je pocit rychlosti. Letět v patnácti metrech nad zemí rychlostí více než 300 km/h s jedenácti tunami hmoty v rukou, to nemůže nabídnout žádný jiný vrtulník na světě. Vysoká maximální rychlost může být velikou výhodou při úniku z nebezpečné bojové situace. Svou vysokou přeletovou rychlostí Hind převyšuje ostatní vrtulníky podobné kategorie, například přelet z Přerova do Prahy je možné zvládnout za 50 minut. Zabudované nádrže o obsahu 2100 litrů paliva umožňují prakticky překonat vzdálenost téměř 500 km, při vytrvalosti 2 hodin. Možnost montáže dvou přídavných nádrží o obsahu 2x 850 litrů do nákladního prostoru u verze D nebo zavěšení čtyř nádrží o obsahu 4x 450 litrů pod křídla verze V umožňuje dolétnout do vzdálenosti více než 800 km. Vytrvalost pak stoupá na více než tři a půl hodiny. Z Plzně tak je možné dolétnout až do poloviny Belgie.

Pro bojové použití je Hind vybaven celkem širokou škálou účinného arzenálu zbraní. Pro obě u nás používané verze je nejzákladnější výzbrojí v přídi umístěný pohyblivý kulomet 9-A-624 ráže 12,7 mm a čtveřice raketových bloků UB-32 pro 4x 32 neřízených raket S-5 ráže 57 mm. Proti zodolněným cílům jsou připraveny raketnice pro čtyři rakety ráže 122 mm. Obě verze mohou místo bloků nosit čtveřici bomb ráže 100 nebo 250 kg, dvojici bomb ráže 500 kg, případně kombinaci raketových bloků a bomb. Nápad bombardování z vrtulníku se mi však zdá poněkud ztřeštěný. Modernější “Véčko” může dále pod křídly nosit čtyři raketové bloky B-8V-20 pro dvacet neřízených raket S-8 ráže 80 mm, dvojici kanónových kontejnerů UPK-23/250 s kanóny GŠ-23, kontejnery GUV s granátometem 9-A-669 nebo s dvojicí kulometů 9-A-622 ráže 7,62 mm a jedním kulometem 9-A-624, tedy stejným jako v přídi trupu. Při použití této kombinace výzbroje má vrtulník k dispozici celkem 7 hlavní s celkovou kadencí více než 30 000 ran za minutu. Základní protitankovou výzbrojí je čtveřice PTŘR 9M17P systému Falanga u Mi-24D a čtyři PTŘR 9M114 systému Šturm u Mi-24V. Pokud se k nesení PTŘR u “Véčka” využijí i vnější podkřídlové závěsníky, je možné Šturmů nést osm. Pro vlastní ochranu při přepravě malých výsadkových skupin je možná střelba z osobních zbraní či kulometů ráže 12,7 mm z předních šesti oken nákladní kabiny.

Menší přesnost střelby neřízenými raketami je dána tím, že vrtulník je při střelbě méně stabilní než letoun a i menší změna režimu s sebou nese změnu polohu vrtulníku vůči cíli. Pro působení proti plošným cílům, proti nimž jsou neřízené rakety především určeny, je však přesnost střelby dostačující. Vysokou přesností a účinkem v cíli se naopak vyznačují kanónová a kulometná pouzdra a granátomety. Střelba PTŘR závisí na mnoha podmínkách. Rozdíl mezi Falangou a Šturmem je zejména v jejich rychlosti letu. Obě rakety patří do již překonané generace a po celou dobu navádění na cíl musí být sledovány pilotem-operátorem. Nadzvukový Šturm tak své osádce podstatně zkracuje dobu, při níž musí být vrtulník v optickém kontaktu s cílem a tím i více zranitelný.

Obrovskou nevýhodou Mi-dvacetčtyřky je nemožnost působit se svými zbraněmi v noci a v přízemních výškách. Absence vyhledávacích a zaměřovacích systémů schopných vidět v noci, stejně jako brýlí pro noční vidění činí tento vrtulník v noci neschopným skryté akce. Odstranění tohoto nedostatku je nejdůležitějším cílem modernizace Hinda ve všech zemích, které ji chtějí uskutečnit. Navigační vybavení odpovídalo době vzniku. Na svou dobu dobrý dopplerovský navigační systém DISS-15D je dnes již překonán, přesto je mnoha piloty stále využíván. V současné době mají všechny naše Mi-dvacetčtyřky zabudován družicový navigační systém GPS od firmy Garmin. DISS má k dispozici kapitán vrtulníku. Může od něho získat údaje na několika přístrojích. První z nich ukazuje rychlosti v režimu visení (do 50 km/h vpřed a do 25 km/h do boků a vzad), tento přístroj jsem však nikdy nevyužil. Podstatně užitečnější informace dává ukazatel úhlu snosu a traťové rychlosti. Dalším pomocníkem je “kartograf”. Celkem velkou plochu na pravé horní části palubní desky zabírá box, do kterého je možné vložit mapu měřítka 1:200 000 nebo 1:1 000 000. Červený křížek potom chodí po mapě a ukazuje pilotovi, kde se zhruba nachází. Je to jakási mechanická méně dokonalá obdoba pohyblivé mapy. V měřítku 1 : 1 000 000 křížek “chodil” celkem přesně a dával skvělou informaci o poloze při přeletech v oblacích nebo nad nimi. Mapa, kterou přístroj “pobral” totiž v tomto měřítku obsáhla téměř celé Čechy. Horší to již s přesností bylo při nízkých navigačních letech, protože náklony v zatáčkách zaváděly do systému dost velké chyby. Na pravé spodní přístrojové desce je černý panel s osmi tlačítky a třemi stupnicemi. Na něm je možné do DISSu zavést souřadnice otočných bodů pomocí kilometrové sítě a kurzu. Po zavedení zmíněného GPS význam DISSu u většiny pilotů upadá. Garmina ovládá pilot-operátor, výnos o směrové úchylce od trati má ve své kabině i kapitán vrtulníku.

Dnešnímu standardu již neodpovídá vybavení pro létání IFR. Z radionavigačního vybavení je na palubě pouze automatický radiokompas ARK-15, na který je možné dva přívody – dálnou a bližnou. Pro sestup na našich vojenských letištích je to zatím vyhovující, chybí však systém VOR/DME, nemluvě o ILS, jejichž zavedení by umožnilo létání za IFR podmínek i na civilní, případně zahraniční letiště. Výcvik pilota pro létání IFR není na Mi-24 jednoduchý. Nejprve pilot ve výcviku používá “boudu”, která spolehlivě zakrývá výhled ven a umožňuje pouze pohled na přístroje. Horší je to pak se zahájením výcviku při létání v mracích. Je třeba si uvědomit, že instruktor sedící v přední kabině má k dispozici pouze výškoměr, rychloměr a umělý horizont. To není příliš. Nemá totiž vůbec přehled o tom, v jaké poloze vůči dálné či bližné se vrtulník na sestupu nachází. Dnes je tento problém řešitelný využitím GPS.

K výcviku IFR létání je určena “spárka” Mi-24DU. Tato verze nemá kulomet, proto je v přední kabině podstatně více místa a pilot-instruktor má k dispozici všechny potřebné přístroje, navíc i simulátory poruch, například vysazení rychloměru a podobně. Až na chybějící kulomet má spárka zachovány všechny ostatní bojové možnosti Mi-24D. Ve výzbroji českého letectva je dnes jeden kus Mi-24DU.

... ZPĚT | POKRAČOVÁNÍ...

20.1.2004