McDonnell Douglas AH-64 Apache Armáda Spojených států patřila mezi iniciátory vývoje specializovaných bitevních vrtulníků. Potřeba ozbrojeného vrtulníku před ní vyvstala během vleklého konfliktu ve Vietnamu. V jejím případě se nejprve jednalo zejména o narychlo vyzbrojované transportní UH-1 Huey. Později se do operací zapojily i první bitevní AH-1 Cobra, sestrojené speciálně k těmto úkolů. Získané zkušenosti z bojového nasazení posléze iniciovaly vznik nového typu. V srpnu 1972 vyhlásilo americké ministerstvo obrany požadavky na pokročilý bitevní vrtulník. Do programu AAH (Advanced Attack Helicopter) se přihlásilo pět společností.
Po upřesnění specifikací se hlavní zbraní pro vybraný stroj měla stát laserem naváděná raketa AGM-114 Hellfire vyvíjená společností Rockwell. Po prostudování předložených nabídek ohlásilo ministerstvo dva postupující - Bell s projektem YAH-63 a Hughes YAH-64. První letový prototyp YAH-64A vzlétl na letišti Palomar v Kalifornii 30. září 1975. Až do poloviny roku procházel spolu s druhým letovým prototypem úvodními zkouškami u výrobce. Po jejich absolvování byly oba přepraveny na základnu Edwards, kde je v následujících měsících čekaly srovnávací testy s konkurentem YAH-63. Po jejich skončení ohlásila 10. prosince 1976 US Army vítěze - do další vývojové fáze postoupil YAH-64. Hughesův návrh představoval dvoumístný vrtulník s tandemovým uspořádáním a čtyřlistým nosným rotorem, jehož pohon měla obstarávat dvojice nových turbohřídelových motorů T700, jež byly původně vyvíjeny i pro pozdější úspěšnou rodinu víceúčelových Sikorsky H-60. Podvozek byl navržen jako tříkolový ostruhového typu. V průběhu testů se nejvíce změnila ocasní partie stroje. Původní ocasní plochy ve tvaru T se příliš neosvědčily, a tak vznikla posléze konečná varianta s plovoucím vodorovným stabilizátorem umístěným dole a vyrovnávacím rotorem posunutým vzhůru. Postupně vzlétlo celkem pět prototypů, přičemž poslední byl zalétán v srpnu 1980.V dubnu 1982 schválil Pentagon zahájení sériové výroby AH-64A v nově postaveném výrobním závodě Mesa v Arizoně. V létě toho roku uskutečnil jeden prototyp předváděcí turné po Evropě, v rámci kterého se v září poprvé představil na aerosalonu ve Farnborough. Slavnostní rollout prvního sériového Apache proběhl v Mesa 30. září 1983. Po dlouhých jednáních však změnil podnik majitele. Dne 6. ledna 1984 zakoupila společnost McDonnell Douglas firmu Hughes Helicopters a vytvořila z ní svou dceřinou společnost. Ta pak k 27. srpnu 1985 definitivně změnila jméno podle svého nového vlastníka. V srpnu 1997 ale pohltil McDonnell Douglas současný majitel - Boeing. Vedle množství návrhů na nové veze AH-64, například projekt z poloviny 80. let na námořní verzi, se dočkala sériové podoby zdokonalená varianta AH-64D Longbow Apache. Ta se vyznačuje zejména instalací víceúčelového radiolokátoru Longbow na hlavě nosného rotoru a novým přístrojovým vybavením zahrnujícím například barevné displeje. Stroje AH-64 se zúčastnily již řady vojenských operací, například v Panamě, Perském zálivu, Blízkém východě a Balkánu. Vedle US Army je nyní provozuje i Egypt, Izrael, Nizozemí, Řecko, Spojené arabské emiráty, Singapur a Velká Británie, která je pro potřeby svých ozbrojených sil vyrábí v modifikované verzi v licenci. Drak
AH-64 Apache má trup chráněný rozsáhlým pancéřováním nesený na pevném podvozku. Hlavní podvozkové nohy s tlumici o dlouhém zdvihu a pevné zádové kolo jsou navrženy tak, aby v případě nárazu vrtulníku na zem absorbovaly část dopadové energie. Sedadla střelce a pilota jsou umístěna za sebou, přičemž pilotovo místo je vyvýšené. Vrtulník má konvenční konstrukční uspořádání s poloskořepinovým celokovovým trupem a rotorovými listy ze skelných vláken kombinovaných s nerezovou oceli. Listy jsou k rotorové hlavě připojeny mnohavrstvými laminátovými pásy s rychle vyjmutelnými čepy, které umožňuji rychlou demontáž listů při přepravě dopravním letounem. Hlavní rotor je čtyřlistý, se sešikmenými konci listů, ocasní rotor je rovněž čtyřlistý, jeho listy však z důvodu tichého provozu svírají úhel 55°. V trupu jsou umístěny dva turbohřídelové motory nad krátkými snímatelnými křídly, která slouží jako zbraňové nosiče. Hlavní předností je návrh draku a některých systémů tak, aby odolaly zásahům střel do ráže až 12,7 mm, a některé důležité části dokonce snesou zásah i tříštivotrhavou střelou do ráze 23 mm. Avionika “Elektronické oči" Apache představuje přístroj nočního vidění pro pilota PNVS a zaměřovací jednotka střelce TADS. Oba systémy jsou na sobě konstrukčně nezávislé, a proto mohou pracovat paralelně. TADS obsahuje optický zaměřovač s volitelným širokým zorným polem 18° nebo úzkým zorným polem 4° se zvětšením obrazu pro rozpoznávání cílů, televizní kameru se zornými poli 9° a 41°, termovizní systém, laserový dálkoměr/ozařovač cílů firmy International Laser Systems. Všechny tyto přístroje jsou instalovány ve sloučené stabilizované otočné základně, která se může natáčet v horizontální rovině v rozsahu ± 120° a ve vertikální rovině v rozsahu ± 30° až ± 60°. Zařízení TADS představuje primární zdroj vizuálních informací pro střelce, avšak zároveň může sloužit jako záložní systém nočního viděni pro pilota v případě závady systému PNVS. Infračervený systém PNVS je umístěn v odděleném pouzdru v přídi nad systémem TADS a může se ve vertikální rovině otáčet v rozsahu ± 90° a v horizontální rovině od ± 20° do ± 45°. Infračervený systém PNVS má zúžené, střední a široké zorné pole 3,11°, 10,1° a 50°. Infračervený obraz se promítá na přilbovém zaměřovači IHADSS (Integrated Helmet and Display Sighting System), do kterého jsou rovněž zobrazovány základní letové údaje, jako například rychlost, radiolokační výška nebo kurs. Každý z obou členů osádky může sledovat zobrazení jak ze systému TADS, tak i PNVS. Oba rovněž používají zaměřovací jednotky IHADSS. Vrtulník má také k dispozici prostředky REB, především k rušení radiolokační obrany protivníka.K výbavě patří i přístroj pro noční vidění (FLIR), televizní a laserové zaměřovací a sledovací zařízení a další vyspělé systémy avioniky, která mj. umožňuje létat bez ohledu na počasí těsně při zemi. Výzbroj Základní výzbroj verze AH-64A tvoří otočný kanón M 230 E-1 ráže 30 mm, umístěný pod přídí, s palebným sektorem v odměru +/- 110 a v náměru +10/-60 stupňů se zásobou 1200 ks nábojů. Na čtyři závěsníky pod pomocným křídlem je možno zavěsit PTŘS AGM-114A Hellfire, protiradarové rakety AGM-122A SideARM, raketové bloky M 261 Hydra pro neřízené střely FFAR ráže 70 mm, řízené střely AIM-9L Sidewinder a přídavné nádrže o obsahu 720 litrů. Na koncích křídel může nést odpalovací zařízení pro PLŘS FIM-92A Stinger . Touto výzbrojí mohou být již standardně vybaveny verze AH-64C a AH-64D Longbow.
Pro snížení pravděpodobnosti zásahu vrtulníku řízenými střelami s IČ naváděcí soustavou jsou motory vybaveny zařízením pro ochlazování výfukových plynů. Ke standardnímu vybavení vrtulníku patří i výmetné zařízení klamných infračervených cílů a dipólových odražečů M-130 a infračervený rušič AN/ALQ-144.
>> VÝZBROJ <<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<
VERZE:
AH-64A
AH-64 je dvoumístný bitevní vrtulník určený k boji za ztížených povětrnostních podmínek. Pohonnou skupinu tvoří dva turbohřídelové motory General Elektric T700-GE-701. Apache je určen k podpoře pozemních jednotek, ničení tanků a obrněné techniky, bojovému průzkumu i k boji s pomalu nízkoletícími cíly, zejména vrtulníky protivníka.
AH-64B
Tato verze se od „A“ liší novým navigačním a spojovacím vybavením, systémem pro přenos dat a novými listy nosného rotoru.
AH-64C
Jedná se o verzi, která nemá na rozdíl od „D“ radiolokátor a nové výkonnější motory. Po zkušenostech na operacích v Panamě bylo rozhodnuto vybavit stroje soupravami WSPS, tzv.řezači drátů. Původně se s tímto zařízením počítalo až pro verze AH-64C a D, avšak velení armády právě na základě výše uvedených zkušeností rozhodlo o instalaci WSPS i na vrtulníky zařazené již u bojových jednotek.
AH-64D Longbow
Verze AH-64D Longbow je jediným aktivně sloužícím vrtulníkem, který je schopen rychle detekovat, klasifikovat a rozpoznat stacionární nebo mobilní nepřátelské cíle v blízkosti za jakéhokoliv počasí a tyto cíle také zneškodnit. Tyto schopnosti mu dává nejen pokročilá avionika a zdokonalené střely Hellfire II, ale zejména radar Longbow, který je umístěn na konci rotorového hřídele.
4.11.2004
Použité prameny:
Časopisy ATM, A-report a L+K
Publikace BÍLEK modelářům č.8: MDD AH-64A Apache
internet
|